Alert: tohle není zamyšlení nad tím, jak dítě či kohokoliv díky své fyzické převaze a kondici přeprat :))
Ba naopak…. Asi každý rodič (a netýká se to jen rodičovství, ale klidně i partnerství, zářným příkladem budiž porod) se dostal do situace, kdy jeho blízký potřeboval psychickou podporu v náročné situaci.. a jak lépe vyjádřit podporu, když je každé slovo zbytečné, než objetím?
Aneb PODRŽET své blízké doslova a dopísmene 
Malá miminka potřebují náruč a blízkou fyzickou přítomnost pečující osoby velmi často, aby se mohla regulovat jak na fyzické, tak emocionální rovině a pečující osoba působí jako přístav bezpečí
batolata a menší děti na tom nejsou jinak- sice už si mnohdy dokáží obhospodařit část svých fyzických potřeb, ale s emocemi si moc nevědí rady, dokud jim nedozraje neokortex – do té doby jsou pod vládou nižších center, aneb impulsivní reakce a mód útok-útěk 
Z toho vyplývá – dospělý svým klidným a empatickým přístupem pomáhá dětem zvládat jejich emoce a orientovat se ve světě vnějším i vnitřním 
Jak ale zvládnout situaci, když se váš 13ti kilový potomek dostane do emocí, rozuměj hysteráčku, ve kterém ještě nějakým záhadným způsobem ztěžkne, vy ho držíte v náručí a chcete mu dát oporu a podporu, neb jediné na co myslíte je to, že vám za minutu explodují záda? 
Nebo takové laktátové pálení bicáků a trapézů, protože to dítě v softu neuvěřitelně klouže?
Dřepnout si je fajn, ale popravdě, kolik lidí si dřepne tak, aby díky svým kyčlím, zkrácené achillovce a nefunkční noze neměli spodek v jednom ohni?